Byl to kříženec z útulku, které ho tam máma našla a měla ráda celých 15 let. Vypadala jako vlk, ale byla menší a už nelovila. Vlastně ani neštěkala a byla strašně hodná. Na konci života špatně slyšela a viděla.
Když jsem se narodil, tak z toho byla trošku nesvá, ale měli jsme se moc rádi. Každý den večer jsem ji dával krmení a někdy i nějaký ten pamlsek, protože se rád rozdělím.
Bára odešla do věčných lovišť na jaře roku 2015. Měl jsem tři roky. Táta o ni napsal následující slova:
Člověk co nemluvil,
vlk co neštěkal,
sen co se vyplnil,
přítel který odešel,
duše co se někde vrátí na svět...
Jo a moje první slovo bylo Bááája ;-)